fbpx

Můj životní příběh plný paradoxů

Ve třinácti letech jsem začal pravidelně kouřit, pít alkohol, hulit trávu. Z párty jednou za měsíc se stal pravidelný týdenní zvyk.

V té době jsem míval deprese, se kterými jsem chodil ke psycholožce.

Paradoxně jsem ale už ve třinácti letech začal číst knížky o podnikání a osobním rozvoji. Začal jsem knihou Bohatý táta, chudý táta. Podnikání mě nadchlo a začal jsem vymýšlet nejrůznější podnikatelské záměry. 

Většina mých projektů skončila neúspěchem, ale z některých jsem si přivydělával pár tisíc měsíčně. Třeba jsem nakupoval kryty na mobil z Číny v době, kdy o té možnosti ještě moc lidí nevědělo. A prodával jsem je tady v Česku levněji než se prodávaly v běžném obchodě.

Má životní změna přišla ve formě jednoho člověka, kterého když jsem viděl poprvé, jedním kopem mi zlomil spodní čelist na tři kousky.

Měsíc jsem pak chodil se zadrátovanou čelistí. Období šikany mě donutilo ještě více přemýšlet a uvědomil jsem si, že se v životě chci posunout dál. 

Postupně jsem se přestal scházet s partou, která mě tahala dolů a začal se naplno věnovat podnikání a osobnímu rozvoji.

Hltal jsem kvanta knížek, přednášek, kurzů a videí a začal se seznamovat s pány, jako byli či jsou, Napoleon Hill, Dale Carnegie či Tim Ferriss. Také jsem potkal své první životní mentory a životní průvodce.

Už v té době za mnou hodně lidí chodilo pro radu.

Toto životní období bych nazval AKČNÍ. Dělal jsem vše, co se dalo. Pořádal jsem studentské akce, mimo jiné také párty ve stylu osmdesátek.

Založil jsem startup Stubchaser, se kterým čistíme ulice od nedopalků terči pro kuřáky.

Začal jsem na téma podnikání přednášet na středních školách a konferencích s Leap Makers.

Začal jsem na téma podnikání přednášet na středních školách a konferencích s Leap Makers.

Nakonec jsem s bratrem napsal knihu Podnikání z lavice, která vyšla přes Albatros.

Téma osobního rozvoje a osobní produktivity mě úplně pohltilo. Nakonec jsem napsal knihu Hackni seberozvoj, která slouží jako průvodce na cestě rychlého růstu.

Je zajímavé, že jsem vždy psal knihy pro své mladší já. Psal jsem pro lidi, kteří na tom jsou teď podobně, jako jsem byl já a odpovídám jim na otázky, na které jsem sám hledal odpovědi. 

Mezitím jsem zkusil nejrůznější činnosti. Chodil jsem po laně, lezl na skály, tančil bachatu, maloval a hrál airsoft.

Procestoval jsem 15 zemí, poznal stovky úžasných lidí a přečetl desítky přínosných knih.

Zajímal jsem se o psychologii, pozitivní a emoční inteligenci, neurovědu, time management, komunikaci, koučování a mnoho dalšího.

Hodně jsem experimentoval, třeba s polyfázovým spánkem.

Zažil jsem spoustu úžasných vrcholů, při kterých jsem si říkal, že výše už mi dopamin vystřelit nemůže.

A zažil jsem i mnoho nesnesitelných údolí, ve kterých jsem hodiny probrečel a lapal po dechu.

V průběhu toho všeho se o mě a mé projekty začala zajímat média. Časopis Euro mě zařadil mezi dvacátníky, kteří už dosáhli něčeho, čeho mnozí nedosáhli za celý život.

Sám sebe vnímám jako učitele, a zároveň jako věčného studenta života. Vzdělávání, osobní a duchovní rozvoj je mojí celoživotní náplní.